Předevčírem se slavilo sto let od smrti Alfreda Jarryho, slavného autora Krále Ubu a Nadsamce. Francouzsky bych se nedomluvil ani s podkoním, ale myslím, že se mi překlad téhle básně přesto dost povedl a že je to slušný příspěvek české patafyzice.
Královská koupel
Věře
Stříbřitá vlna zalila pole, od dragounů
když kapitán na slunce ji vzedmul z Visly,
to král polský (a dřív též v Aragonu)
do své lázně skočil, nahatý a vyschlý.
Měl tucet společníků: kdo viděl je, to ví.
Špeky se něm třesou a když zabručí,
třese se zem, a každý z jeho prstů u nohy
vyhloubí do písku obří papuči.
Peřinu jeho břicha natřásá bránice.
Věhlasný dar výmluvnosti jeho zadnice
na podvlíkačkách odhalí nám, když se předkloní,
obraz ve zlatém rámu, mistrovský kus, kdež
zezadu je růžolící pěšák na koni
a vpředu se pak tyčí Eiffelova věž.
Žádné komentáře:
Okomentovat