11. října 2007

Tajemství divadelních festivalů

Jak už jsem tu psal, plánuji pro Kadaň dva divadelní festivaly, a tak netroškařím a pro inspiraci jsem se začetl do Tajemství divadla Jeana Vilara, který mj. v roce 1947 založil Avignonský divadelní festival, jeden z největších a nejúspěšnějších na světě (dnes mívá pravidelně 100.000 diváků). Tenhle rozhovor byl pořízen několik let před začátkem onoho festivalu.

Jaký vliv má na umělce publikum? Kladný nebo záporný? Je dnešní publikum, šmahem nebo zčásti, zaujato proti některým formám divadla? Kterým a proč?

Jeden významný divadelní ředitel, kterému jsem v souvislosti s Camusovým Caligulou trochu lehkomyslně řekl: „Ale diváci to chtějí, čekají na to,“ mně odpověděl: „Vy si myslíte, že diváci něco chtějí?“
Riskuji, že se budu jevit jako člověk, který předčasně vystřízlivěl, odpovím-li vám touto otázkou? Ano, myslím, že diváci jsou schopni přijmout všechno. Dokonce i krásu. Alespoň ti diváci, kteří chodí do našich divadel, kde je všechno samá přihrádka, nápis a jen za peníze: sedadlo, šatna, bufet, program, policejní dohled, toalety… Pravý opak slavností.

Nakonec je to vlastně i inspirace pro naše zítřejší divadelní soustředění v Mašťově. Tohle mi opravdu něco říká:

Režisér se mýlí, zapomene-li, že herec často objeví postavu až v předvečer představení.

Žádné komentáře: