Mater lacrimarum

Jan Zahradníček

Nemáme-li shořet v svém vlastním ohni
sami nad sebou se musíme rozplakat
že jsme takoví
že nemůžeme přestat vraždit
že nemůžeme přestat lhát
že sami jsme takoví
ne kdosi jiný

Sami nad sebou se musíme rozplakat
nad kteroukoli chvílí ztracenou
semenem rozšlápnutým
které nevzklíčilo a chybí
když teď všechno žene do květu
a mládí se prochází po veliké louce vesmíru
a není to mládí naše
jak mělo být…