17. října 1781, tedy před 218 lety, si zapsal František Martin Pelcl do svých Pamětí zápis, který by se dnes mohl přepisovat do žákovských sešitů dějepisu téměř beze změny a vystihl by nejpodstatnější z reforem Josefa II.:
...bylo oznámeno, že od toho dne má býti v Čechách náboženská svoboda, že luteráni i kalvinisté se mohou v Čechách usazovati zrovna tak jako katolíci, že mohou míti statky a domy, zastávati úřady a míti kněze. Avšak modlitebny jejich že mají vypadati jako jiné domy a býti bez věže a bez zvonů. Gubernium se však u dvora otázalo, mají-li v Čechách požívati náboženské svobody též tak řečení husité. Přišla odpověď, aby každý byl ponechán při náboženství, jakého jest, jen když se chová klidně, a lidé nepokojní, ať katolíci či nekatolíci, že mají být trestáni…
Nevolnictví zrušil císař dvorním dekretem, robotu však musí poddaní vykonávati, ale mohou dávati syny na řemeslo nebo na studie a požívají skoro týchž svobod jako měšťané…
Vypravuje se, že bude zrušeno mnoho mužských i ženských klášterů, vyjímaje ty, kde jsou mniši a jeptišky, kteří vyučují mládež nebo slouží nemocným…
A aby zápis nebyl suchý, mohlo by se ještě ze závěru Pamětí připsat třeba toto:
Celý svět se směje poslední válečné výpravě (proti Turkům, pozn. J-Lo)… Důstojníci svalují všecku vinu na císaře a jeho nedostatek odvahy, protože zakazoval útočiti na nepřítele a při útocích tureckých se chvěl, plakal a utíkal. Vytáhl do pole se 150.000 muži, z nichž zemřelo, jak mnozí ubezpečují, bídně v nemocnicích na 60.000 mužů. U celé armády neustanovil ani jediného lékaře, jenom ranhojiče a holičské tovaryše. Mnoho výtečných důstojníků muselo zemříti, poněvadž neměli lékaře a byli usmrceni nevzdělanými ranhojiči. Že císař neustanovil lékařů, stalo se na radu italského ranhojiče Brambilly. Ten jest nepřítelem lékařů a chce je vyhubiti. Jaký nesmysl! Jest tělesným ranhojičem císařovým, kterého několikrát léčil z příjice, ale nedokonale, neboť všichni, kdož císaře viděli, ujišťují, že tělo Jeho Veličenstva jest prožráno francouzskou nemocí a úplně sešlé. Odtud také pramení jeho nepřátelství ke všem lidem, kteří jsou zdrávi. Nepřeje toho štěstí nikomu a nenávidí všech lidí. Nemůže strpěti, jestliže se někomu dobře daří. Nejzřejměji se mstí na zločincích: ty dává nejukrutnějším způsobem po léta tajně mučiti, až zahynou; ne aby je napravil, neboť jsou zatraceni navždycky, ale také ne, aby jiné odstrašil, neboť se to děje tajně v tmavých žalářích, kam není dovoleno vstoupiti. Dokonce nenávidí sirotky a loupí jim majetek zákony. Jakmile začal míti účast na vládě, jal se hubiti užitečná zvířata, jako jeleny, divoké svině a srnce, která byla obyvatelům potravou.
Potom se dal do mnichů. Jsou to přece lidé. Také chce vyhubiti šlechtu, a proto jí béře majetek. Zdá se však, že šlechta jej přežije a že bude nadále. Tohoto roku zahubil na 80.000 lidí. Zavedl je do nezdravých krajin a nedal jim lékaře, který by je byl chránil před nemocí. Sta zdravých lidí vydal na ránu nepříteli, který přišel v tisících a lehko je usmrcoval. Takový je nyní Josef II., od jehož vlády jsme doufali tolik dobrého a velikého! Tvrdí se, že pohlavní nemoci mu zkazily krev, srdce i mozek a učinili jej nepřítelem lidí. Vypravují, že často mluví sám se sebou, že se hádá a tluče do stolu a jeho oči že těkají pomateně kolem. Když nedávno přišel do blázince u sv. Marka,napsal kdosi na vrata:
Josef überall der Zweite,
hier aber der Erste.
Pak císař onemocněl a když se z toho trochu zotavil a generál Laudon dobyl Bělehrad, někdo si ve Vídni dal na dům tenhle (ironický?) nápis:
Der Kaiser ist gesund,
Koburg schlug den Türkenhund,
Laudon nahm Belgrad ein:
Wer, Teufel, soll nicht lustig sein.
Což bych volně přebásnil asi takto:
Císař už je zdráv a živ
Koburg Turkům křídla stříh,
Laudon dobyl Bělehrad:
Kdo by, k čertu, nebyl rád?
Když se pak císař znovu rozstonal, objevil se tenhle letáček:
Gott sei Dank,
Der Kaiser ist schon wieder krank.
Wird er nicht diesmal sterben,
So müssen wir verderben.
Tedy česky zhruba:
Boha nutno velebit,
císař už to zase chyt.
Jestli ho to nezlomí,
pak jistotně zhynem my.
...bylo oznámeno, že od toho dne má býti v Čechách náboženská svoboda, že luteráni i kalvinisté se mohou v Čechách usazovati zrovna tak jako katolíci, že mohou míti statky a domy, zastávati úřady a míti kněze. Avšak modlitebny jejich že mají vypadati jako jiné domy a býti bez věže a bez zvonů. Gubernium se však u dvora otázalo, mají-li v Čechách požívati náboženské svobody též tak řečení husité. Přišla odpověď, aby každý byl ponechán při náboženství, jakého jest, jen když se chová klidně, a lidé nepokojní, ať katolíci či nekatolíci, že mají být trestáni…
Nevolnictví zrušil císař dvorním dekretem, robotu však musí poddaní vykonávati, ale mohou dávati syny na řemeslo nebo na studie a požívají skoro týchž svobod jako měšťané…
Vypravuje se, že bude zrušeno mnoho mužských i ženských klášterů, vyjímaje ty, kde jsou mniši a jeptišky, kteří vyučují mládež nebo slouží nemocným…
A aby zápis nebyl suchý, mohlo by se ještě ze závěru Pamětí připsat třeba toto:
Celý svět se směje poslední válečné výpravě (proti Turkům, pozn. J-Lo)… Důstojníci svalují všecku vinu na císaře a jeho nedostatek odvahy, protože zakazoval útočiti na nepřítele a při útocích tureckých se chvěl, plakal a utíkal. Vytáhl do pole se 150.000 muži, z nichž zemřelo, jak mnozí ubezpečují, bídně v nemocnicích na 60.000 mužů. U celé armády neustanovil ani jediného lékaře, jenom ranhojiče a holičské tovaryše. Mnoho výtečných důstojníků muselo zemříti, poněvadž neměli lékaře a byli usmrceni nevzdělanými ranhojiči. Že císař neustanovil lékařů, stalo se na radu italského ranhojiče Brambilly. Ten jest nepřítelem lékařů a chce je vyhubiti. Jaký nesmysl! Jest tělesným ranhojičem císařovým, kterého několikrát léčil z příjice, ale nedokonale, neboť všichni, kdož císaře viděli, ujišťují, že tělo Jeho Veličenstva jest prožráno francouzskou nemocí a úplně sešlé. Odtud také pramení jeho nepřátelství ke všem lidem, kteří jsou zdrávi. Nepřeje toho štěstí nikomu a nenávidí všech lidí. Nemůže strpěti, jestliže se někomu dobře daří. Nejzřejměji se mstí na zločincích: ty dává nejukrutnějším způsobem po léta tajně mučiti, až zahynou; ne aby je napravil, neboť jsou zatraceni navždycky, ale také ne, aby jiné odstrašil, neboť se to děje tajně v tmavých žalářích, kam není dovoleno vstoupiti. Dokonce nenávidí sirotky a loupí jim majetek zákony. Jakmile začal míti účast na vládě, jal se hubiti užitečná zvířata, jako jeleny, divoké svině a srnce, která byla obyvatelům potravou.
Potom se dal do mnichů. Jsou to přece lidé. Také chce vyhubiti šlechtu, a proto jí béře majetek. Zdá se však, že šlechta jej přežije a že bude nadále. Tohoto roku zahubil na 80.000 lidí. Zavedl je do nezdravých krajin a nedal jim lékaře, který by je byl chránil před nemocí. Sta zdravých lidí vydal na ránu nepříteli, který přišel v tisících a lehko je usmrcoval. Takový je nyní Josef II., od jehož vlády jsme doufali tolik dobrého a velikého! Tvrdí se, že pohlavní nemoci mu zkazily krev, srdce i mozek a učinili jej nepřítelem lidí. Vypravují, že často mluví sám se sebou, že se hádá a tluče do stolu a jeho oči že těkají pomateně kolem. Když nedávno přišel do blázince u sv. Marka,napsal kdosi na vrata:
Josef überall der Zweite,
hier aber der Erste.
Pak císař onemocněl a když se z toho trochu zotavil a generál Laudon dobyl Bělehrad, někdo si ve Vídni dal na dům tenhle (ironický?) nápis:
Der Kaiser ist gesund,
Koburg schlug den Türkenhund,
Laudon nahm Belgrad ein:
Wer, Teufel, soll nicht lustig sein.
Což bych volně přebásnil asi takto:
Císař už je zdráv a živ
Koburg Turkům křídla stříh,
Laudon dobyl Bělehrad:
Kdo by, k čertu, nebyl rád?
Když se pak císař znovu rozstonal, objevil se tenhle letáček:
Gott sei Dank,
Der Kaiser ist schon wieder krank.
Wird er nicht diesmal sterben,
So müssen wir verderben.
Tedy česky zhruba:
Boha nutno velebit,
císař už to zase chyt.
Jestli ho to nezlomí,
pak jistotně zhynem my.
Žádné komentáře:
Okomentovat