Je 226. výročí narození Bernarda Bolzana, až v posledních letech doceňované osobnosti našich dějin. Asi před rokem jsem přečetl jeho Vlastní životopis. O Bolzanovi filosofovi a matematikovi, jsa diletant, pomlčím. Ovšem všimnu se Bolzana učitele. Na univerzitu nastoupil v roce 1805 jako „holobradý“ (jak o sobě píše) učitel náboženství, čerstvě vysvěcený na kněze.
Studenti byli z velmi pochopitelného důvodu předem zaujati proti novému učebnímu předmětu, neboť ten nejen rozmnožoval počet toho, čemu se měli učit, ale již i pojmenování katecheta, pod nímž jim nového profesora ohlásili, bylo jim vysoce protivné. Koloval mezi nimi dosud Systém přírody, spisy Voltairovy a jiných volnomyšlenkářů, a tak jim bylo dílem směšné, dílem podezřelé všechno, co se vztahovalo k náboženství. Slova: pobožnost, povznesení mysli, zbožnost, pokání, zpověď, večeře Páně a sto jiných, která slouží k označení náboženských předmětů, urážela jejich sluch. Před mou nástupní přednáškou se dohodli, že začnou dupat při prvním výroku, který je pohorší, a nehodlali ustat, dokud bych neopustil katedru. Že se tak nestalo, ba že si mě mladí lidé v krátkém čase oblíbili… způsobilo mimo jiné to, že jsem se, jsa pamětliv předně toho, jak jsem blízek věkem těm, kteří jsou nyní mými žáky, choval spíše jako jejich přítel než abych jim dával pocítit, že jsem jejich učitelem, a potom, že jsem náboženské pravdy vyjadřoval slovy, která jim byla příjemnější. U ostatní veřejnosti jsem nebyl tak úspěšný jako u svých žáků. Vykonal jsem teprve několik přednášek, a již se o mně roztrušovaly nejnechutnější výmysly.
Myslím, že problémy, jak naložit se svou autoritou mají všichni mladí učitelé a hodně jich to řeší přesně opačným způsobem než Bolzano. Dávají studentům, kteří jsou jen o pár let mladší, najevo, že jsou chytřejší (aby nebyli!) a že je mohou kdykoli svými znalostmi dostat. Látku vykládají nesrozumitelně, aby si připadali důležitější. Tahle jejich neprůstřelná vesta je dobře chrání před vedením, kolegy a veřejností. Systém je totiž pořád stejný jako za Bolzana. Jeho chtěl taky semlít… přesně před dvěma sty lety…
Počátkem školního roku 1807 byl jsem konečně potvrzen v úřadě, ale moje radost z tohoto úspěchu byla velmi zkalena tím, že jsem nyní již neměl přednášet podle vlastních názorů, ale podle předepsané učebnice.
Bolzano se nedal, dál učil podle svých představ, až byl v roce 1819 vyhozen a musel se uchýlit na venkov. Byl bych zvědav, jak by dopadl dnes. Mám svou verzi…
Studenti byli z velmi pochopitelného důvodu předem zaujati proti novému učebnímu předmětu, neboť ten nejen rozmnožoval počet toho, čemu se měli učit, ale již i pojmenování katecheta, pod nímž jim nového profesora ohlásili, bylo jim vysoce protivné. Koloval mezi nimi dosud Systém přírody, spisy Voltairovy a jiných volnomyšlenkářů, a tak jim bylo dílem směšné, dílem podezřelé všechno, co se vztahovalo k náboženství. Slova: pobožnost, povznesení mysli, zbožnost, pokání, zpověď, večeře Páně a sto jiných, která slouží k označení náboženských předmětů, urážela jejich sluch. Před mou nástupní přednáškou se dohodli, že začnou dupat při prvním výroku, který je pohorší, a nehodlali ustat, dokud bych neopustil katedru. Že se tak nestalo, ba že si mě mladí lidé v krátkém čase oblíbili… způsobilo mimo jiné to, že jsem se, jsa pamětliv předně toho, jak jsem blízek věkem těm, kteří jsou nyní mými žáky, choval spíše jako jejich přítel než abych jim dával pocítit, že jsem jejich učitelem, a potom, že jsem náboženské pravdy vyjadřoval slovy, která jim byla příjemnější. U ostatní veřejnosti jsem nebyl tak úspěšný jako u svých žáků. Vykonal jsem teprve několik přednášek, a již se o mně roztrušovaly nejnechutnější výmysly.
Myslím, že problémy, jak naložit se svou autoritou mají všichni mladí učitelé a hodně jich to řeší přesně opačným způsobem než Bolzano. Dávají studentům, kteří jsou jen o pár let mladší, najevo, že jsou chytřejší (aby nebyli!) a že je mohou kdykoli svými znalostmi dostat. Látku vykládají nesrozumitelně, aby si připadali důležitější. Tahle jejich neprůstřelná vesta je dobře chrání před vedením, kolegy a veřejností. Systém je totiž pořád stejný jako za Bolzana. Jeho chtěl taky semlít… přesně před dvěma sty lety…
Počátkem školního roku 1807 byl jsem konečně potvrzen v úřadě, ale moje radost z tohoto úspěchu byla velmi zkalena tím, že jsem nyní již neměl přednášet podle vlastních názorů, ale podle předepsané učebnice.
Bolzano se nedal, dál učil podle svých představ, až byl v roce 1819 vyhozen a musel se uchýlit na venkov. Byl bych zvědav, jak by dopadl dnes. Mám svou verzi…
Žádné komentáře:
Okomentovat