17. září 2007

Zakrslý zloděj z Hodonína?

V posledním Týdnu napsal Ivan Motýl s využitím knihy Antonína Klimka Boj o hrad a Klausova eseje z roku 2000 takové shrnutí pohledů na T.G.M. Nic proti! Píše i o tom, že kolem Masarykovy osobnosti žádné velké mýty nejsou, protože zajímá jen úzkou skupinku odborníků z řad humanitních vědců a něco jako lidový pohled na tatíčka Masaryka už neexistuje. Ale proč by měl mýtus být záležitostí mas? Dokonce se mi zdá, že současní humanitní vědci (a bohužel v to počítaje rovněž Václava Klause a ještě víc žel i některé historiky) vytváří mýty nové, právě pro ty novodobé masy, zejména pro mladé, kteří často v novinách čtou pouze titulky. A v nich se z každé nuance dělá senzace.

Masaryk nestál proti Rakousku, ale jen ho kritizoval.
Masaryk se tvářil, že ho peníze nezajímají, ale měl jich hrozně moc, a jen proto mohl být štědrý.
Masaryk měřil jen 175cm, ale dělal ze sebe vyššího.
Masaryk se tvářil skromně, ale jen Hynaisovi stál 94krát modelem.

Tedy pozor, je zde novodobý mýtus (neboli příběh) pro školou povinné:

Když zakrslý Moravský Slovák z Hodonína, císařův levoboček Masaryk zrovna nikde nekradl, sedával (mnohdy spoře oděný) s oblibou za mzdu v řádu tisíců korun modelem na Akademii výtvarných umění (proto ji v roce 1926 povýšil na vysokou školu) a aby se nenudil, směle kritizoval Habsburskou monarchii, ovšem na akademické půdě pouze akademicky, jinak proti její existenci celkem zbaběle nic nenamítal.
Pak se nedivme paušalizování dějin třeba od populárních zpěváků.

Ovšem jsem poslední, kdo by vystoupil proti mýtům, mám je rád, celý můj dějepis je svým způsobem jedna velká mytologie (viz poslední řádky tohoto zajímavého rozhovoru). Jen by se ty mýty neměly v rámci boření měnit v kýč povrchního ražení.

Žádné komentáře: