6. září 2007

Nejlepší báseň 1. světové války

Mám doma pár nezveřejněných překladů Wilfreda Owena, asi nejznámějšího básníka první světové války. Proto mě překvapila otázka 174 v tomto testu, kdo že je autorem „nejlepší básně první světové války“. Odpověděl jsem automaticky „cé je správně“, ovšem rychle jsem byl usvědčen z omylu. Autorem básně Epitaf na žoldnéřskou armádu, kterou za nejlepší označil Rudyard Kipling, je A.E. Hausman, básník pro mě do té doby neznámý. Přečetl jsem si tedy o něm úžasný text od zlínského rodáka Toma Stopparda (The Guardian, 3/6/06), v němž na základě nově objevených dopisů odhaluje básníkův celoživotní homosexuální vztah k heterosexuálnímu spolužáku a spolubydlícímu z Oxfordu a jeho vliv na Hausmanovo dílo. Jestli se příští rok zase zúčastním překladatelské soutěže Jiřího Levého, pak bude Hausman jedním z favoritů.

Je to asi troufalost, snažit se přeložit něco, o čem někdo slavný řekl, že je to z nějakého hlediska „nejlepší“. Je to asi jako dělat sádrový odlitek Ghibertiho vstupních dveří baptisteria ve Florencii, které Michelangelo nazval „branou do ráje“. Ale to bych nebyl já, jak mě znáte, abych to aspoň nezkusil (originál je zde).


Epitaf na žoldnéřskou armádu

V den, kdy se slunce zřítilo ze srázu
a zemské základy samy se podkopaly,
oni jen vyslechli volání rozkazu,
dostali žold a život za něj dali.

Stržená nebesa drželi na ramenou,
a zemské základy podepřeli pevně;
bránili stvoření (Bůh si vzal dovolenou),
co mohli, spasili – zn. levně.


Žádné komentáře: