31. srpna 2007

Císařský den II.

Ač jsem si to nedal mezi své desatero divadelních předsevzetí, rád bych do příštího roku s divadlem připravil Komorní císařský den, který by se odehrál u sochy císaře Josefa II. na tržnici před Mikulovickou branou, jelikož Karel IV. nebyl jediný císař, který Kadaň navštívil, a náš nejosvícenější monarcha z habsbursko-lotrinského vrhu by mohl žárlit. A tak se snažím pročíst literaturu, abych sepsal nějaký schůdný scénář. Nemohu najít Knihu Josefovu, a tak jsem včera sáhl po Pamětech Františka Martina Pelcla. Je tam i tento krásný a poučný příběh:

Tak řečení abrahamité jsou ve skutečnosti deisté. Císař Josef povolal v lednu tři nejvznešenější do Vídně. Mluvil s nimi sám a chtěl je obrátiti ke křesťanství. Setrvali však při svém náboženství a vrátili se do Čech. Brzy po tom bylo jich několik set z Čech vypovězeno do Uher a do Polska. Šli bez nucení a pravili: „Nalezneme svého Boha a můžeme mu sloužiti a k němu se modliti všude.“ Protože se těchto lidí vydávalo za deisty stále více anebo z deismu bylo udáno, učinil tomu císař konec tím, že nařídil:

1. KDO SE PROHLÁSÍ DEISTOU, DOSTANE V KANCELÁŘI 12 RAN HOLÍ A BUDE POSLÁN DOMŮ.

2. KDO NĚKOHO UDÁ NEBO OBŽALUJE, ŽE JE DEISTOU, DOSTANE TAKÉ 12 RAN HOLÍ.

Od té doby není již slyšeti o deistech; kdo jím je, tiše jím zůstane, ale musí se přiznati navenek k nějakému náboženství v Čechách dovolenému.

Žádné komentáře: