22. července 2007

Cestopis do Horní Itálie

Další kniha z Hluboké, kterou jsem rozečetl a dá se říci, že ji hltám, je Cestopis, obsahující cestu do Horní Itálie a odtud přes Tyrolsko a Bavorsko se zvláštním ohledem na slavjanské živly r. 1841 konanou od Jana Kollára. To mé vydání z roku 1862 překvapí hlavně velmi moderní češtinou, vtipem a čtivostí. Je roztomilé, jak Kollár opravdu všude a urputně hledá odlesk něčeho slovanského. Nejen v etymologii názvů míst, ale i ve všech možných architektonických a folklorních rysech. A je až neuvěřitelné, jak dokáže pro své vývody ocitovat mnoho zdrojů. Třeba se dozvíte, že italská polenta je staroslovanská kaše (Kaša mať naša a polenta její dcera!) a podobně.


Člověk se ale také dozví, že třeba tyhle ruiny Salavárské neboli Blatnohradské baziliky se zachovaly právě díky Kollárovi, protože přesvědčil opata z nedalekého kláštera, aby zastavil rozebírání kamenů ze zbytků zdí na nové stavby (jako to dělala Černá banda ve Francii).

Kollár navštívil i rodné místo Sv. Jeronýma, které bych na slovinsko-chorvatských hranicích nečekal (a Kollár nás přesvědčí i o tom, že první překladatel bible do latiny byl Slovan!), a taky místo pravděpodobného odpočinku Mikuláše Zrinského a dalších členů tohoto rodu (jen Jan Zrinský leží ve Vyšším Brodě). Sešel se se spoustou zajímavých lidí, v každém městečku oslovil některé místní postavičky, navštívil místní kavárničky a mnohdy i putyky a jeho cesta není ošizena ani o různé pikantérie:

Mezi jedenáctou a dvanáctou hodinou v noci slyšeli jsme již z daleka hučení řeky Mury. Přes Muru zde není most, ale převoz širokou o tlustý provaz uvázanou pramicí; ku kterémuž cíli i dva domky u břehu vystavěny jsou, v nichž tak řečení brodáři čili převozníci bydlejí, z této strany maďarský z onéno horvatský. Náš kočí nejprve z vozu na brodáře volal, že se nikdo neozval, šel k oknu volat a klepat. Najednou zařičí z chyžky strašné teremtetování, basomování, kutyalelkování a kdoví jakové ještě maďarské proklínání a zlořečení proti nám: proč prý jemu v noci pokoje nedáme a sny jeho kazíme? i odepřelť tento hrubián naskrze, že on z lůžka nevstane. Poněvadž my zde pod holým nebem noclehovati jsme nemohli, a toho dne ještě byť i později, k uloženému místu, padni co padni, dostati jsme se chtěli, pošleme ještě jednou kočího, aby jemu slíbil zpropitek naším jménem. Ale, bohužel! ještě strašnější bouře nastala. Jeho žena, opravdová Xantipa, vstavši z rozježenými vlasy ven z okna vykřikovati a ty nejsurovější květy maďarského jazyka na nás sypati počala; tak že konečně přinuceni jsme byli šavlí, kterou p. Doležálek v pošvě vedle sebe měl, zařinčeti a tím jí tlamu zacpati

Nakonec pro ně přijel z druhého břehu chorvatský brodář, čímž dokázal, že slovanská povaha je holubičí ve srovnání s maďarskou.

Takovým vrcholem hledání slovanských základů evropské kultury je odvození názvu chorvatského ostrova Krk od indického Kršny. Nicméně vývod z toho je jasný a neuvěřitelně kosmopolitní:

Proto k želání jest, aby se čím dříve ve slavjanských krajinách a školách vedle klassické řečtiny a latiny i klassický sanskrt a indičtina co řádné studium přednášely, a naše mládež aby vedle Homera a Horace i Valmikiho a Viasa, vedle Herodota a Cicerona i Vedu, Šastru, Sakontalu, Bhagavatu, Puranu a jiné indické klasiky v rukách nosila.

Kollár byl vlastně náš první kršňák.

No, už jsem projel i Rjeku a Terst a blížím se do Benátek. Samozřejmě jak jinak než lodí přes Slovanské moře! O další zajímavé poznatky se rád podělím.

Přidáno 16/3 2008: Našel jsem celý cestopis naskenovaný na GoogleBook.
...

Žádné komentáře: