19. června 2007

Z Biebla

Jezdívám do Slavětína na hrob Konstantina Biebla. Je to místo, kde se člověk ztiší, aniž by to měl nějak v plánu. Babička randívala s jeho příbuzným, co leží ve stejném hrobě. A tahle modlitba, kterou se na tom hrobě příště pomodlím, vznikla jako krátká koláž s básníkova díla.


Soudní pitva

Co chcete více?
Na světlo mozek!
Na vzduch plíce!
Říká si lékař a otírá ruce
O pitevní plášť

Jen pohleďte prosím
Na lidské srdce zvlášť!

Všechny ty hory bolesti
Na koho asi padnou?
Pojednou vezmeš je do hrsti
A máš ji jakoby prázdnou

Všechny ty hory bolesti
Kde jsou? Nemysli na ně
Všechny ty hory bolesti
Vejdou se do lidské dlaně


Píseň

Milenko,
milenko moje malá,
kdybys mi všechno vzala,
budu tě milovat.

Kdybych se dověděl,
že jsi mně lhala,
kdyby mně někdo pověděl,
že jsi mne oklamala,
budu tě milovat.

A kdybys mně vzala
všechnu víru v tebe,
budu tě milovat,
protože jsi mně dala
víru v sebe.



Když odešel skočila do řeky a když ji mrtvou vytáhli
VIDÍŠ TAKHLE VYPADÁ LÁSKA
A s mokrými vlasy kráčejíc utopená po Národní třídě
Našla si jiného hezčího a hodnějšího hocha
Budou žít spolu jako v ráji a nikdo nikdy
Druhému neublíží
mljt

1 komentář:

Anonymní řekl(a)...

Teda... ta Soudní pitva je opravdu silná. Díky za ukázku.