13. května 2007

Smrtelná medicína

Výstava s názvem Tödliche Medizin o rasové hygieně za nacistů není možná na první pohled tak působivá jako třeba návštěva Terezína, Lidic nebo výstava o Holocaustu v Imperial War Museum v Londýně, ale když se člověk blíž zadívá a hlavně začte, trhá srdce úplně stejně. Jde o problém eugeniky, z níž se v nacistickém Německu stal problém sterilizace a posléze eutanázie postižených. Když byla tato otázka otevřena při norimberských procesech, nacisti se hájili tím, že eugenická sterilizace byla prováděna i v mnoha amerických státech, a tak se to všechno tak trochu zametlo pod stůl. Čísla jsou to ale šílená: 400.000 sterilizovaných, 200.000 zlikvidovaných postižených (z toho mnoho dětí). V Tiergartenstrasse 4, kde se likvidace fyzicky děla, musí dneska opravdu hodně strašit, a takovej hezkej secesní dům to byl. Na výstavě byl i originál plakátu, kterej jsem znal a kterej mi vždycky přišel opravdu krutej. "60.000 říšských marek stojí společnost život tohoto dědičně postiženého - soudruhu, jsou to i tvoje peníze!"


V souvislosti s výstavou mě pak zaujal i rozhovor s Tomášem Halíkem o výstavě Bodies. První polovina opravdu stojí zato. Vyjímám jednu otázku a odpověď:

LN Jedna z pozitivních interpretací výstavy říká, že výstava dává dnešnímu člověku, zavírajícímu často oči před smrtí, možnost setkat se s tématem smrti. Nedalo by se aspoň toto výstavě přiznat?

Oceňuji vás jako vytrvalého ďáblova advokáta, ale ani na tohle nepřistoupím. Tam přece nejde o konfrontaci se skutečnou smrtí, to je opět taková virtualizace smrti, jíž je dnešní masová zábavní kultura plná. Lidé na jedné straně před tou skutečnou smrtí uhýbají a na druhé straně jsou fascinováni vším tím umělým předváděním smrti. Stačí si večer zapnout televizi a během půl hodiny vidíte nekonečný počet smrtí. Domnívám se, že napreparovat mrtvoly a uspořádat je do různých neobvyklých pozic je prostě součástí téhle banalizace smrti. Kdo se chce setkat se skutečnou smrtí, může jít na brigádu do léčeben dlouhodobě nemocných, tam lidé skutečně a nezábavně umírají - a často sami. Tam fronty nestojí.
...

Žádné komentáře: