3. března 2007

Podivné přátelství herce Jesenia

Včera mi kdosi roztomile poradil, abych si třeba o víkendu četl. Ráno jsem se probudil sice řádně poničen, ovšem spát již nemožno, a tak jsem se vrhl na rozečtenou knihu, co ležela ještě otevřená u postele a žasl jsem dále nad příběhem Podivného přátelství herce Jesenia.
Spoiler warning: Some plot details follow.
To přátelství je mezi dvěma herci, Jesenius vlastně objevil talent Jana Veselého a dostal jej nejdříve na Vinohrady a pak dokonce do Národního. Tráví spolu mnoho času, rozumějí si a stanou se z nich nerozluční přátelé. Znamená to i spoustu krásných úvah o herectví a umění. Když Veselý chce, aby mu Jesenius řekl něco o dívce, kterou miluje, dostane se mu odpovědi: „Není co. Než že ji miluji, že není cesty k ní a že jsem smuten.“ Jesenius je zamilován do Klárky, mladé dívky, kterou potkal na venkově. Ta ale chce nejdříve vystudovat hudbu a něco znamenat a do té doby chce od Jesenia svobodu. Lásku stvrdí polibkem. „Milovat vás ovšem budu,“ slibuje herec, „dovolte mi to, znáte mne a víte, že se tak nikdy nebude dít vtíravě.“ Čas ubíhá. Když se pak Jesenius doví, že Klára studuje v Praze, nehledá ji přímo, ale chodí neustále v ulicích, kde by ji mohl potkat, třeba až půjde z hodiny, pátrá po tom, kde bydlí, dokonce ji nakonec i potká… a dostává novou naději. „Mnoho jsem o tom přemýšlela, mnoho nocí nespala, ale vidím, že bych shořela studem, kdybych se vám před dosažením cíle měla podívat do očí jako tehdy. Teď se chci učit a jen učit! Bude-li ze mne něco, stanu-li se něčím, pak…“ Zarazila se. I já jsem se zarazil. Každý máme naději v nějakém tom pak… Jesenius pak zjistí, že Klára spala s Veselým, jenž ji ovšem opravdově nemiluje.
Druhého dne dopoledne měl Jesenius zkoušku a práce na něco působila léčivostí chininu, který působí hukot v uších, duse tak výkřiky bolesti příliš prudké…
Jsem v polovině knihy, kdy se Jan Veselý Jeseniovi svěřuje se svou temnou minulostí. Zabil v Itálii ženu. Vrazil jí v opilosti křivák do srdce. Už se těším na večer po představení, dneska nikam do baru, ale na stránky tohoto poutavého románu. Klobouk dolů, Ivane Olbrachte!
Spoiler ends here.
mljt

Žádné komentáře: