21. února 2007

Velíškova babička


Mám rád Martina Velíška, akademického civilistního parealistu bez předloktí, kterej namaluje lepší obrazy než leckterej jinej malíř třeba s pěti předloktíma, a hlavně člena a dvorního malíře mojí nejoblíbenější kapely. Poprvé jsem byl na jeho výstavě v roce 1996, mám to ještě v živý paměti. Jmenovala se Lyžaři. Pak jsem podlehl jeho Babičce. Znovu jsem si ji připomněl minulý rok na výstavě různých vydání téhle knížky v Žatci – jak rád na to vzpomínám. Hodí se asi, abych tady shrnul výsledek ankety, kterou jsem sem před drahným časem vložil. Zúčastnilo se jí devadesát čtenářů, kterým tímto děkuji za projevení důvěry.

Tedy přesně 50% odpovídajících Babičku někdy četlo (z toho 58% v dětském věku, třetina jako povinnou literaturu, a jen 9% v dospělosti). Ze zbylých 50% jich necelá třetina viděla film. To by mohlo naše bohemisty celkem zajímat.

Zbývá teď vymyslet novou anketní otázku. Má někdo nápad?
mljt

1 komentář:

Anonymní řekl(a)...

Kolik lidí četlo, vidělo, chápe, umí vysvětlit : ) Odysea