Když jsem dnes ráno ve čtyři šel vyvenčit Reinholda z Ryby, zpívali ptáci. Museli to být kosi, jak krásně to souznělo s tou černou nocí. Nejsem vyznavačem dnešního svátku, ale na svou lásku jsem si tajně vzpomněl až příliš intenzivně, a tak jsem si šel před tím, než jsem usnul na křesle, poslechnout Christinu a Raoula zazpívané nejkrásnějším hlasem, který znám. Ráno jsem našel v tašce druhý díl knihy Muž, který se smál od Victora Huga a ač to normálně nedělám, začal jsem číst příběh od prostředka a celá ta noční fantazie se mi připomněla:
Jsou ohnivé záblesky, jež sotva prošlehnou temnotou; a jiné zapálí sopku.
Jsou jiskry ohromné.
Gwynplaine přečetl psaní a poté znova je přečetl. Bylo tam vskutku: „Miluji tě!“
V jeho duchu děs stíhal děs.
První děs byl, že se pokládal za šíleného.
Byl šílený. To bylo jisto. Co právě spatřil, nebylo. Přízraky soumraku si to s ním zahrávaly, s ubožákem. Purpurový človíček byl jen zábleskem přeludu. Někdy noc, ono nic, zhuštěné v záblesk, přijde se vám vysmát. Když si z něho ztropila žert, domnělá bytost zmizela, zanechávajíc za sebou Gwynplaina – šílence. Tma provádívá takové věci.
Druhá děsná věc bylo zjištění, že je úplně pánem svého rozumu.
…
Ne, Gwynplaine není šílený. Gwynplaine nesní. A četl znova dopis.
…
Jakže? Tam, kde byla žena, v onom královském prostředí neodpovědného lesku a neobmezené moci, byli princové, mohla si vzíti prince; byli tam lordové, mohla si vzíti lorda; byli tam muži krásní, roztomilí, nádherní; mohla si vzíti Adónise. A koho si brala? Pimprle! Mohla si vybrati uprostřed meteorů a blesků nesmírného serafína se šesti křídly, a volila larvu, plazící se v blátě. S jedné strany výsosti a panstva, veškera velikost, veškero bohatství, veškera sláva; s druhé strany komediant. Komediant zvítězil!
Jsou ohnivé záblesky, jež sotva prošlehnou temnotou; a jiné zapálí sopku.
Jsou jiskry ohromné.
Gwynplaine přečetl psaní a poté znova je přečetl. Bylo tam vskutku: „Miluji tě!“
V jeho duchu děs stíhal děs.
První děs byl, že se pokládal za šíleného.
Byl šílený. To bylo jisto. Co právě spatřil, nebylo. Přízraky soumraku si to s ním zahrávaly, s ubožákem. Purpurový človíček byl jen zábleskem přeludu. Někdy noc, ono nic, zhuštěné v záblesk, přijde se vám vysmát. Když si z něho ztropila žert, domnělá bytost zmizela, zanechávajíc za sebou Gwynplaina – šílence. Tma provádívá takové věci.
Druhá děsná věc bylo zjištění, že je úplně pánem svého rozumu.
…
Ne, Gwynplaine není šílený. Gwynplaine nesní. A četl znova dopis.
…
Jakže? Tam, kde byla žena, v onom královském prostředí neodpovědného lesku a neobmezené moci, byli princové, mohla si vzíti prince; byli tam lordové, mohla si vzíti lorda; byli tam muži krásní, roztomilí, nádherní; mohla si vzíti Adónise. A koho si brala? Pimprle! Mohla si vybrati uprostřed meteorů a blesků nesmírného serafína se šesti křídly, a volila larvu, plazící se v blátě. S jedné strany výsosti a panstva, veškera velikost, veškero bohatství, veškera sláva; s druhé strany komediant. Komediant zvítězil!
<3
Žádné komentáře:
Okomentovat