7. února 2007

Deník z Itálie

Vladimír Holan měl rád Máchu. Vladimír Holan miloval Máchu! Ale co miloval na Máchovi nejvíc, byl jeho Denník na cestě do Itálie. Ó, Italia, bella Italia! Četl jsem z toho deníku nejdříve pouze úryvky v knize Poutník Mácha a sice mi bylo jasné ono umění zkratky, které Holan obdivoval, ale opravdově jsem mu podlehl, až když jsem si koupil kompletní dílo K.H.Máchy z let 1928-29 na cigaretovém papíře. Je legrační, že v „intimním“ deníku jsou intimní pasáže, které rozluštil už Jakub Arbes, vynechány, ale v deníku z Itálie je v plném znění tahle příhoda z okolí Lublaně (1834), za níž by se nemusel stydět leckterý účastník moderní chlastačky:

Šli jsme na raky. Zatím jsme pili víno a jedli chléb. Pak přišel pan doktor Krobath a p.dokt. Toman. Tak jsme byli samí Jurysté. Jedla se štika. Pak přišli nesmírné raky 2k/rá/t. 4 jsem musel snísti. Pak smažený kapr. Přeložoval se Kolár. Nato přišlo drahé víno v pečetních lahvicích. Mluvilo se o Profesorovi Vodníkovim, jak sekali špek. Platili napřed, potom o Kopitárovi. Prešernová znělka naň. Ab.C.Krieg. Pak se mluvilo o Gorytanech. O Slávií. Nachali jsme Slované žíti. Pak se zpívalo. Pan Toman byl fidel. Polibení. Pan Prešérn skákal Kde je máte Němcové. Pak ještě víc: Co dávno již. a.t.d. Pan Toman bouchal na stůl a častěji potahoval a křičeli s námi jůž čas a.t.d. Save. a blýskali se oči. Plný hlas. Pozvání na druhý den na tajné místo. Šli chcat. Strobách ležel na čele. Vedli nás domů. Mě pan dokt. Crobath. Motal jsem se. Jak jsme přišli domů nevím. P. Pre/šern/ a Tom/an/ schopili dohromady postele. Nesmírný hřmot. Vá/da/. Chtěli házet židličky. Nadal sviň a.t.d. Nemoc. Válel se v tom. Nevěděl, že mě strašlivě… ýl /utrženo/. Nářek. Památka. Noty k znělce. Zavedení se bála.
<3

Žádné komentáře: