16. září 2006

Libertine

Moudrý film, nemá cenu o něm psát víc. Nic pro milovníky akce, ale divadelní diváci si přijdou na své. Jako lákadlo snad postačí tyto stránky a připomenutí některých pěkných dialogů pro ty, co film viděli, je zde.

„I wish you to shag with my homuncular image rattling in your gonads.“
Johnny Depp jako John Wilmot, hrabě z Rochesteru
mljt

Básně, co nedají usnout

Tatínek má narozeniny, teta svátek a před jedním a sto léty se narodil Vladimír Holan. Toho má ráda maminka. A naučila to i mě, pokud jde vztah k básníkovi vůbec naučit. Tatínek má rád Lermontova, aspoň to tvrdí.

„I špatný básník je básník, říkával Jindřich Hořejší. Ale je těžší, ne-li přímo těžké napsat verše, aby nedaly lidem usnout. Verše vzrušující jako toužený, ale nenadálý polibek. Palčivé jako včelí bodnutí. Aby utkvěly v mysli, ať už způsobí okouzlení, smutek, překvapení či radost.“
/Jaroslav Seifert, Všecky krásy světa, kapitola Noc na uhelném trhu/

Palčivé verše Jaroslava Seiferta nechme zaznít ve čtvrtek v refektáři františkánského kláštera. A dejme slovo oblíbeným básníkům mých rodičů. Ještě snad jeden klep z Všecek krás světa na okraj. Když se v 50. letech Seifert s Holanem vypravili do Frenštátu pod Radhoštěm, „jen taktak, že jsme se nezamilovali do mladičké Mahulenky P. Holan však moudře usoudil, že je pro nás příliš vdaná…“

TĚLO ŽENY

Všechna má slova, zničená nahým úžasem,
mluví o těle ženy... Vědomo své krásy
vyzývá mou němotu
k stesku, písni, zbožňování, ba k věštbě,
ale jako by se mělo ještě doplnit, co chybí,
už je tu chtíč...

Každá láska je nešťastná.

/Vladimír Holan, sbírka Bolest/


MY ROZEŠLI SE

My rozešli se, na portrét
tvůj zřím však stále, se mnou bdí:
jak zbledlý přízrak lepších let
útěchou duše mé je vždy.

I nových vášní poddán hrám,
já nezrušil té lásky kruh:
chrám opuštěný – vždycky chrám,
svržený idol – vždycky bůh.

/Michail Lermontov, 1837, přeložil Josef Hora, autor Itálie/
jt’m

15. září 2006

Dvě praktické myšlenky

Od Panny Marie sedmibolestné teplota rychleji poklesne.

Spával v brýlích, aby lépe viděl svý sny.
Nikolaj Akselrod
mljt

Darwin by koukal

Dnešní výročí příjezdu lodi Jeho Královského Veličenstva Beagle na Galapágy v roce 1835 mě inspirovalo k jedné básničce o zvířátku, které podle všeho Darwin na těchto ostrovech nepotkal, ale na němž může být pěkně dokázaná jedna staronová teorie.

Já nejsem obyčejný pták!
Jsem malý
tučňák z Galapág!

Sluníčko tu pálí jako sviňa
a k tomu o Vánocích ty El Niña!

To možná vydrží pěnkavy,
ale nás tučňáky to nebaví.

Proč tedy žiju na rovníku?
Říká se tomu síla zvyku!
...

13. září 2006

Co že jsem si to vybral pro dnešní večer?


Moure, božský Moure, největší rodu svého, tobě, jen tobě vděčím za vše, jediné tvůj příklad činí mne velkým! Tvůj Kajetán
mljt

Jaroslav Ježek

Tak do třetice o lásce. Tentokrát poslechem, pro nějž klikni zde. Rád bych příští týden prožil v nostalgickém vzpomínání. A tak si v úterý zajdu v Praze nejdřív do Modrého pokoje v Kaprově ulici č.p. 10. a snad mi ve středu vyjde čas i na vernisáž jedné slibné výstavy v Karmelitské ulici u Pražského Jezulátka. V sobotu bychom měli být s divadlem na Babím létě v Libici, kde je na večer připravený komponovaný pořad ke 100. výročí narození Jaroslava Ježka Rapsodie v modrém v provedení místního divadelního sdružení Vojan.
jt’m

Michel de Montaigne

Začal jsem dneska o lásce, i když spíše té všeobjímající, a budu v tom pokračovat, tentokrát však z jiného soudku. Slyšel jsem jednou moc pěknou přednášku jisté slečny o Michelu de Montaignovi, a tak bych tu dnes ve výroční den jeho smrti rád ocitoval jednu myšlenku tohoto francouzského myslitele z jeho Esejů:

Kdyby se mě někdo zeptal, co je první věcí, na kterou je třeba myslet ve věcech lásky, odpověděl bych mu, že nalezení příhodného času! A je i tou druhou věcí i tou třetí.
...

Jan Zlatoústý

Dnes je svátek mého křestního patrona, jenž popsal hodně listů a svým darem výřečnosti si získal doslova jméno. Nečetl jsem z jeho díla mnoho. Ale občas se k němu obracím a vracím. Zde je první věta z jeho druhého dopisu papeži Inocentu I.:

Naše tělo, pravda, je připoutáno vždy k jednomu místu, ale perutě lásky mu dávají křídla, která ho zanesou do všech částí světa.
mljt

12. září 2006

Pohřešovaní nebožtíci?

Nezdá se vám, že lidé, kteří nezemřeli, ale zmizeli ze světa neznámo kam, mají nějaké zvláštní kouzlo? Jako by tu byli dosud s námi. Za všechny: Romulus, Francois Villon či Jára Cimrman. 13. září před 92 lety zmizel František Gellner, jemuž vděčím za svou kolážovou zpověď. A nic na tom kouzlu nemění fakt, že zmizel na frontě. Vždycky si vybavím román od Luigi Pirandella Nebožtík Mattias Pascal, který se mi vrací a vrací a přemýšlím o útěku z vlastní identity a o nemožnosti tohoto útěku. Nemožnosti, která přeci jen láká.
...
F r a n t i š k u ..G e l l n e r e, ..č a s t o ..t ě ..p o t k á v á m.
...

Rozhodnout se

Podlehnout převaze jisté skupiny vlivů na úkor skupin ostatních.
...
Ambrose Bierce k mnoha heslům dodává verše, jež měl sepsat jistý "důvtipný a učený duchovní Otec Gassalasca Jape, S.J.", postava zřejmě smyšlená. I pod heslem Rozhodnout se jsou verše tohoto milého jezuity, jejichž český překlad od Hany Ulmanové mi přijde jako překlad (významově) něčeho úplně jiného. Originál je zde. Překlad H.U. zde. Pokusil jsem se tedy o své vlastní přebásnění:
...
List od stromu se oddělil:
„Na zemi budu za pár chvil!“
...
Pak jižní vítr stočil jeho směr:
„Rozhodl jsem se podívat na sever!“¨
...
Severní vítr nakonec měl víc sil:
„Že bych si to snad přece jen rozmyslil?“
...
Už vanou větry ze všech stran:
„Soudu se v té věci raděj vzdám.“
...
Když vichry utichly, hrdý list se v pádu
rozhodl: „K zemi jdu přímo a bez odkladu!“
...
První slovo platí? – to není poučení!
Klidně si vyber jiné, vždyť žádného tu není,
...
leda snad, že když rozhodně něco míníš,
mínit můžeš, ale nic v tom neovlivníš!

mljt

Seifert a Holan

Před rokem se za pomoci členů divadla Navenek odehrál mnou sestavený vzpomínkový večer pod názvem Víc mlhovin než hvězd věnovaný památce Vladimíra Holana, jenž měl sté výročí narození. Letos bych chtěl připomenout 105. výročí narození a 20. výročí smrti Jaroslava Seiferta. Komponovaný pořad z básníkových veršů a vzpomínek s názvem Rozhovor s prázdnou židlí proběhne ve čtvrtek 21. září od 19 hodin v refektáři františkánského kláštera. A co napsal Seifert o mém oblíbeném básníkovi?

Protože jste asi zvědaví, kdo z nás byl tenkrát nejlepším básníkem, prozradím vám to přímo: Vladimír Holan, černý anděl.
A ještě nad to: kdyby byl Vladimír Holan bílým námořním důstojníkem na palubě lodi mířící do Splitu, krásné ženy, procházející se po nábřeží, vyhlížely by ho vždy už zdaleka svými triedry.
(Všecky krásy světa, kapitola Čas plný písní) ml
jt

Tak kterou si přečtu dneska?

11. září 2006

Effatha!

Papež včera prý kritizoval nedoslýchavost lidí vůči Bohu. „Nemůžeme jej už slyšet, protože máme v uších příliš mnoho jiných frekvencí. Tím ale ztrácíme svou schopnost mluvit s Bohem nebo mluvit k němu. Tím se připravujeme o jednu ze základních schopností“. Souviselo to s včerejším čtením z Evangelia, kde Kristus vyléčil hluchoněmého! A tak by možná měl papež začít u Církve. To, že Církev je naladěna na jinou frekvenci než lidstvo jako takové nemusí být vina lidstva. Nejsme netopýři, abychom slyšeli desatero hlásané o několik oktáv výš než je lidské ucho schopno rozeznat. Kristus tedy nepřišel, aby léčil hluché, ale také aby léčil němé. A přece Bůh dělá spoustu věcí mlčky a řekne tím víc než tisíc papežských encyklik a homilií.
...
Benedikt XVI. pronesl také v sobotu projev na Marienplatz v Mnichově, kde svoji službu přirovnal k legendě o medvědu sv. Korbiniana, jehož (toho medvěda) má i ve svém erbu. Ani bych se nedivil, kdyby duchovní neměl čas na čtení Ezopových či Krylovových bajek, ale jedna z nich o medvědí službě vypráví. Když medvěd chtěl odehnat mouchu od svého přítele poustevníka, nakonec vzal kámen a když se moucha usadila poustevníkovi na nose, vší silou po ní tím šutrem mrštil. Kéž by se toto podobenství nevyplnilo.
...
Moje spolužačka ze základní školy nedávno dělala rozhovor s Papabratrem Georgem Ratzingerem, tak zvídavé duše mohou nahlédnout sem.

...

Lesná

Tak krásnou milostnou lyriku starou tisíc let jsem zažil snad už jen mezi Abelardrem a Heloisou. Izumi nebo Murasaki Šikibu byla nejen básnířka, ale napsala i jeden z nejstarších románů na světě. Nakladatelství Paseka vydala její Deník a verše dvorní dámy v překladu Zdenky Švarcové.

„Horské stráně jsou teď krásně barevné. Pojedeme se podívat, souhlasíš?“ ptá se a já mu odpovídám: „To bude nádherné.“ Připomněla jsem mu ale, že je den odříkání, kdy musím zůstat doma.

Později mi princ vzkázal, že ho to hrozně mrzí, ale příště mám s výletem počítat. Tu noc jsem slyšela, jak se venku spustil prudký liják, po kterém zůstaly stromy oškubané, téměř bez jediného listu. Byla jsem vzhůru a sama pro sebe jsem si přednášela slova světců, učedníků Buddhových – „život je jako plamínek v lampě rozhoupané větrem“. Až do rána jsem potom litovala, že jsme si nemohli společně vyjet do hor podívat se na rudé javory. Teď už je neuvidíme. Princ se mi po rozednění ozval:

Bezbožné září!
Přináší odjakživa spoušť
a dnes to vypadá,
že bude ještě dlouho
dštít.

„…jsem z toho strašně rozmrzelý.“
Opáčila jsem:

Dívám se na ten nečas
a hýčkám pochybnosti…
Je možné, že se déšť
vsákl i do kapes
mých dlouhých rukávů?

„Škoda, že“

půlnoční liják
strhal barevné listy
ze stromů…
Kéž jsme je včera
spolu viděli!

Princ mi přitakal:

Tak, tak,
ráno nezbývá než litovat,
že nespatřený obraz
horských strání
je provždy ztracený

Na zadní stranu listu ještě připsal:

Bylo to boží dopuštění.
Pojďme se podívat,
co z padlých
javorových listů
zbylo na zemi!

Já na to:

Proč ne? Zaveď mě do hor,
kde rostou stromy
věčně zelené,
co nikdy nepadnou a pro nás
třeba zčervenají?!

„…my pak klesneme mezi ně.“
mljt

10. září 2006

Totální vypálení mozků

Asi už jste o tom četli, ale kdo ne, určitě to zkuste. Zvláště vy mladí! A z vás ještě zvláště vy, co jsem je kdy měl či mám na dějepis. A spolu se mnou se zastyďte, že jste se v Lidicích ještě nikdy nebyli podívat.
...

Michelangelova šifra

Už je to tady! Přišla nabídka Knižního klubu a v ní mimojiné také upoutávka na nový román Philippa Vanderberga Sixtinské spiknutí.

Při restaurování Michelangelových světoznámých fresek v Sixtinské kapli ve Vatikánu je objeven záhadný nápis. Církevní hodnostáři se snaží rébus rozluštit, jedna záhada stíhá druhou. Kdokoli se přiblíží k řešení, zemře, aniž svůj poznatek stačí předat dál. Chtěl se snad Michelangelo krátkým nápisem ABULAFIA pomstít svým chlebodárcům? ... Podle interpretace jednoho mnicha skrývají záhadná písmena odkaz na středověkého mystika, jenž vyvrací dogma křesťanské víry - zázrak Kristova zmrtvýchvstání. Vyjde najevo, že tuto interpretaci údajně znali již nacisté a využívali ji ve spolupráci s katolickým klérem. Zveřejnění obsahu nápisu by mohlo ohrozit autoritu církve...

Jestli to není parodie na Dana Browna, tak takováhle krávovina musí nutně naštvat pánaboha thrillerů. Moderní spása sice je o tom, že lidi spasou úplně všechno, co se jim dá k přežvýkání, ale z něčeho se už přece musí zadávit. Na vyvrácení Kristova zmrtvýchvstání přece nepotřebujeme středověkého mystika, to se můžeme jít zeptat kteréhokoli nevěřícího řezníka, skladníka nebo profesora etiky a on nám řekne, jak se to s tím vstáváním z hrobů má. Samozřejmě tím ohrožujeme autoritu církve a nebezpečně posilujeme autoritu řezníků, skladníků a profesorů etiky. Ale spravedlnost musí být, i když za vším nestojí zednáři a templáři, nýbrž náckové. A tak se autor třiceti knih tou svou poslední krásně mstí svým chlebodárcům, totiž čtnenářům: "Podívejte, co si s vámi můžu dělat!"
...