8. prosince 2006

Carpe diem

Římský zlatý trojlístek je jistě ušlechtilá čtenářská pícnina. Ovšem donedávna byl jeden z těch tří lístků pro mě tabu. Miloval jsem s Ovidiem, rolničil s Vergiliem, ale s Horatiem jsem se párkrát v životě potkal, jen když jsem někomu vykládal jak vzniklo slovo mecenáš. Až nedávno jsem sehnal jeho Ódy a epódy v překladu Otakara Jirániho z roku 1923 (jinak jsem nic od Horatia ani nikdy neviděl). Je to další z učebnic života.

Tady je kousilínek z třetí knihy ód, ale stojí za to prokousat se větším dílem, třeba IX. óda je hodně k zamyšlení (na internetu lze jen v latině a zní to v ní opravdu mnohem majestátněji – dá se snad kurevník říci líbezněji než Vixi puellis nuper idoneus et militaui non sine gloria?).

I.

Mám odpor k všedním davům, jich straním se.
Buď posvátné teď ticho: já, Uměn kněz
chci jinochům i dívkám zpívat
písně, jichž neslyšel dosud nikdo.

XXVI.

… Zde, zde planoucí pochodně
teď položte a páky s luky,
dveřím jež zavřeným hrozívaly.

Ó bohyně jež v bohatém Kypru dlíš
a v Memfidě, jíž neznám je thrácký sníh,
ó královno, jen jednou šlehni
zdviženým bičíkem zpupnou Chloi!
mljt

Žádné komentáře: