Hráč musí uvažovat o třech hlavních faktorech: výši vkladu, pravděpodobnosti výhry a její výši. Je-li výhra vysoká, je hráč ochoten riskovat vysokou sázku. Hráč, který riskuje vše na jeden hod, může vyhrát hodně, ale musí rovněž počítat s eventuální velkou ztrátou. V průměru jsou na tom však stejně ti, kteří sázejí o velké, i ti, kteří sázejí o malé částky. Podobným příkladem je srovnání mezi spekulanty a opatrnými investory na trhu s cennými papíry. V některých ohledech je trh s cennými papíry ještě lepším příkladem, protože kasina bývají úmyslně manipulovaná ve prospěch banku. (Což znamená, že ve skutečnosti ti, co se sázejí o velké částky, skončí chudší než ti, co se sázejí o malé částky, a ti zase skončí chudší než ti, co nesázejí vůbec. Příčiny tohoto jevu se však k naší diskuzi nevztahují.) Pokud však tuto okolnost nebereme v úvahu, zdá se být rozumná jak cesta vysokých, tak nízkých sázek. Jsou však taková zvířata, která hrají na vysoké riziko, a jiná, konzervativnější? V 9. kapitole uvidíme, že samci se ve většině případů chovají jako hazardéři a samice jako opatrní investoři, což platí obzvláště u polygamních druhů, kde samci soupeří o samice.
(str. 61)
Je-li simulace skutečně tak dobrý vynález, mohli bychom očekávat, že ji evoluce objevila dávno před námi. Řada principů využívaných v naší současné technice (pozn. J-Lo: Sobecký gen byl vydán v roce 1976!) vznikla v evoluci dávno předtím, než člověk vůbec vstoupil na scénu: čočky a parabolické reflektory, frekvenční analýza zvukových vln, servo ovladače, sonar, vyrovnávací paměti pro příjem informací a spousta dalších s ještě delšími názvy, jejichž podrobnosti nás nyní nezajímají. Nebylo by tedy vůbec divné, kdyby se v evoluci živočichů objevila i schopnost simulace. Máte-li před sebou nějaké složité rozhodnutí, které zahrnuje neznámé prvky, provedete něco jako simulaci. Představíte si, co by se stalo, kdybyste si zvolili některou z možností, které se vám nabízejí. V duchu si vytvoříte model, ne celého světa, ale omezené sady prvků, které se vám zdají důležité. Můžete je v duchu vidět zcela živě a můžete manipulovat s jejich stylizovanými abstrakcemi. V každém případě je nepravděpodobné, že někde ve vašem mozku je uložena prostorová maketa uvažovaných objektů. Avšak právě tak jako u počítače jsou detaily toho, jak váš mozek takový model ve skutečnosti vytváří, méně důležité než skutečnost, že je schopen využít je pro předvídání možných událostí. Organismy se schopností simulovat budoucnost jsou o krok před těmi, které jsou pouze schopny učit se na základě skutečných pokusů a omylů. Nevýhodou skutečného pokusu je, že spotřebovává čas a energii. Nevýhodou skutečného omylu je, že bývá často fatální. Simulace je rychlejší a bezpečnější.
mljt
Žádné komentáře:
Okomentovat