Tenhle esej od Alberta Camuse jsem, maje peněz tak akorát v hodnotě knihy, v jednom nově objeveném antikvariátě v Plzni vážil tak dlouho, než jsem si několik kapitol přečetl přímo na krámě, což mi pomohlo rozhodnout se den nejíst, resp. se nechat hostit sestrou. Četl jsem od Camuse Mor a Caligulu a bylo mi jasné, do jakého světa se dostanu. Ovšem očekávání bylo předstiženo. Bylo by hodně zajímavé srovnat dva rozbory sebevraždy: ten Camusův a pak Chestertonův v Ortodoxii. Camus popírá veškeré náboženské systémy absurditou života, Chesterton míří k víře. Já jsem uvěřil právě pro Tertullianovo (ať už to řekl nebo neřekl, je to jisté, protože je to nemožné): Credo quia absurdum. Věřím, protože je to absurdní. Ale pravda je, že kde přestává absurdita, přestává i má víra.
Tak pravil Albert Camus aneb mé výpisky z Mýtu o Sisyfovi:
Člověka činí člověkem spíše věci, které zamlčuje, než ty, které vyslovuje.
Vždycky nadejde okamžik, kdy je třeba volit mezi kontemplací a akcí. Tomu se říká stát se mužem. Ten rozpor je děsivý. Ale hrdé srdce nezná střední cestu. Existuje buď Bůh, nebo doba, kříž, nebo meč. Tento svět má vyšší smysl, který přesahuje neklid, jinak by jedině platil ten neklid.
Kdyby stačilo milovat, bylo by všechno příliš jednoduché. Čím víc milujeme, tím víc se absurdno upevňuje.
Všichni odborníci na vášeň nás ujišťují, že věčná je jedině láska, jíž jsou kladeny překážky. Bez boje žádná vášeň neexistuje.
Lidé, které velká láska odvrací od veškerého osobního života, se možná obohacují, ale rozhodně ochuzují bytosti, které si jejich láska zvolila.
Velkorysá je jedině láska, která ví, že je zároveň pomíjivá i jedinečná.
Znovu opakuji, tyto obrazy ani nenabízejí nějakou morálku, ani nevybízejí k vynášení soudů: jsou to náčrtky. Pouze naznačují životní styl. Milenec, herec či dobrodruh hrají absurdno. Ale pokud tomu chtějí, rovněž lidé cudní, úředníci nebo prezident republiky. Stačí vědět a nic neskrývat.
V doslovu je ještě citát ze Zápisků I, které zrovna nevlastním , ale je tak nosný, že zde nemůže chybět (II a III jsou nicméně též plné takto hutných postřehů):
Faust naruby. Mladý muž žádá po ďáblovi pozemské statky. Ďábel (který má sportovní oblek a rád prohlašuje, že velkým pokušením inteligence je cynismus) mu vlídně řekne: „Ale pozemské statky už přece máš. O to, co ti schází - jestli si myslíš, že ti něco schází - o to si musíš říct Bohu. Ujednáš si s Bohem obchod a za statky zásvětní mu prodáš svoje tělo.“ Ďábel se odmlčí, než si zapálí anglickou cigaretu, a potom dodá: „A to bude tvůj věčný trest“.
Tak pravil Albert Camus aneb mé výpisky z Mýtu o Sisyfovi:
Člověka činí člověkem spíše věci, které zamlčuje, než ty, které vyslovuje.
Vždycky nadejde okamžik, kdy je třeba volit mezi kontemplací a akcí. Tomu se říká stát se mužem. Ten rozpor je děsivý. Ale hrdé srdce nezná střední cestu. Existuje buď Bůh, nebo doba, kříž, nebo meč. Tento svět má vyšší smysl, který přesahuje neklid, jinak by jedině platil ten neklid.
Kdyby stačilo milovat, bylo by všechno příliš jednoduché. Čím víc milujeme, tím víc se absurdno upevňuje.
Všichni odborníci na vášeň nás ujišťují, že věčná je jedině láska, jíž jsou kladeny překážky. Bez boje žádná vášeň neexistuje.
Lidé, které velká láska odvrací od veškerého osobního života, se možná obohacují, ale rozhodně ochuzují bytosti, které si jejich láska zvolila.
Velkorysá je jedině láska, která ví, že je zároveň pomíjivá i jedinečná.
Znovu opakuji, tyto obrazy ani nenabízejí nějakou morálku, ani nevybízejí k vynášení soudů: jsou to náčrtky. Pouze naznačují životní styl. Milenec, herec či dobrodruh hrají absurdno. Ale pokud tomu chtějí, rovněž lidé cudní, úředníci nebo prezident republiky. Stačí vědět a nic neskrývat.
V doslovu je ještě citát ze Zápisků I, které zrovna nevlastním , ale je tak nosný, že zde nemůže chybět (II a III jsou nicméně též plné takto hutných postřehů):
Faust naruby. Mladý muž žádá po ďáblovi pozemské statky. Ďábel (který má sportovní oblek a rád prohlašuje, že velkým pokušením inteligence je cynismus) mu vlídně řekne: „Ale pozemské statky už přece máš. O to, co ti schází - jestli si myslíš, že ti něco schází - o to si musíš říct Bohu. Ujednáš si s Bohem obchod a za statky zásvětní mu prodáš svoje tělo.“ Ďábel se odmlčí, než si zapálí anglickou cigaretu, a potom dodá: „A to bude tvůj věčný trest“.
mljt
Žádné komentáře:
Okomentovat