4. března 2006

Velká malá histórie

Přednedávnem jsem vykládal o indiánských válkách, kteroužto látku mám moc rád. Mám ji rád od června 2001, kdy pro mě a mého kamaráda studenta Špínu, udělal takovou ne méně než dvouhodinovou přednášku v restauraci Pod kostelem ředitel lounského muzea PhDr. Bedřich Štauber. Byl se letos podívat v Kadani na Masopustu, a tak jsem si zase vybavil jeho zápal, s jakým mluvil o indiánské kultuře, o Little Bighornu, o Sedícím býku a Šíleném koni, Rudém oblaku a Skvrnitém ocasu nebo o „tom, který zívá“ a přesto bojuje do posledního dechu. Z Vinnetoua jsem přečetl jen první díl a před Karlem Mayem jsem vůbec dával přednost Verneovkám, nicméně od roku 2001 jsem se do indiánů zamiloval a zhltnul nejednu knížku a článek. Tehdy před pěti lety ve výroční den bitvy u Little Bighornu jsem se od dr. Štaubera také dověděl, jak se některé mýty šíří ať kvůli Mayovkám nebo Wild West Show Buffalo Billa. Zaujala mě otázka skalpování, měl jsem ho tehdy spojené s indiány, ale bylo mi řečeno, že první skalpovali běloši. Při té nedávné hodině dějezpytu jsem při hodině říkal, že je pravděpodobné, že skalp (staroevropský skythský zvyk) požadovali běloši od svých indiánských spojenců, aby měli důkaz o jejich službě. Ale nevím to, to jsem taky přiznal.

Ono to vůbec s tou věrohodností historických informací je docela zvláštní. Historici si většinou myslí, že čím dále od historické skutečnosti, tím lépe, totiž s využitím všeho, co se už zjistilo, a zároveň z dostatečného nadhledu, dokážou tuto skutečnost popsat. Je to ale většinou pěkná nuda. Není nad prameny! Četl jsem tuhle knihu o řecké Spartě a strašně jsem se při ní nudil, poněvadž obsahovala asi tolik, co každá encyklopedie pod heslem Sparta, jenže vyvracením různých pramenů a literatury se to protáhlo na dvě stovky stran. Hodnocení bitvy u Little Bighornu na stránkách ĎaSu z pera Josefa Opatrného je podobně bez šťávy. Jediné, co mě zaujalo, bylo, že v bitvě zahynuli také Custerův bratr a synovec, kteří za ním přijeli „na prázdniny“, a pak tlumočený názor Roberta M. Utleye, že indiáni vlastně mohli obsadit pláně až krátce před bělochy, kteří jim z Evropy dovezli koně. Jinak je článek na 4 strany jen zprávou o zprávách o rekonstrukci bitvy, kterou ze sedmé kavalerie téměř nikdo nepřežil a indiáni ji přenesli do stavu legend. Oč poutavější je novinový článek ze zvláštního vydání kalifornského listu Union z 6.července 1876, publikovaný stránku před studií, nebo abdikační projev Rudého oblaka o pár stránek dále! Opravdu jako historik docházím k názoru, že je mnohem lepší historii dělat (a to jakoukoli, třeba i čistě lokální či rodinnou), než ji zapisovat a analyzovat. Protože i bouře ve sklenici vody z našeho vodovodu je napínavější než chemická analýza vody z Niagary.

Žádné komentáře: