4. března 2006

Gogol v saku


Dnes před 154 lety zemřel Nikolaj Vasiljevič Gogol (1809 – 1852). Je známý především jako autor románu Mrtvé duše a her Revizor a Ženitba. Obě hry jsem viděl ve zpracováních, která se mi moc nelíbila, ale nezahořkl jsem. Naopak, nechaly ve mně pocit touhy po zadostiučinění. Snad se ho někdy dočkám. O Mrtvých duších krásně vypráví můj kolega prof. K., myslím, že jde o jeden z jeho nejoblíbenějších románů. Občas je asi docela zajímavé podívat se na svět Čičikovýma očima. Člověk by se divil, kolik Manilovů, Nozdrevů, Sobakevičů, Pljuškinů či Korobočkovových by uviděl. A buďme rádi, že takoví lidé jsou. Já je potkávám a velebím Hospodina, že stvořil i takový materiál. Člověk by se bez něho mohl také přestat divit a smát. A údiv a smích jsou základy lidské moudrosti. Rád bych pana K. přemluvil, aby napsal ty své „mrtvé duše“ o těch svých živých zážitcích, jež jsem tak rád poslouchával ve škole u topení a pro které si teď občas zajdu do jeho ateliéru. Kdo znáte pana K., můžete na něj taky tlačit, třeba se dá přemluvit.

Málokdo ví, jak nábožensky založený Gogol byl. Matka ho vychovala v přísně ortodoxním duchu. Mám doma jeho knížečku Rozjímání o božské liturgii a musím říct, že jsou v ní popsány i mé důvody, proč chodím na nedělní mše svaté. Gogol knihu napsal podobně jako první díl Mrtvých duší, když pobýval na Západě (kolem roku 1845). V roce 1848 vykonal pouť do Jeruzaléma. Nakonec se stal mystikem, sblížil s jedním ruským knězem a na jeho doporučení spálil svůj rukopis pokračování Mrtvých duší. Věčná škoda! Poté ulehl do postele, odmítal jíst a několik dní nato zemřel. Jeho poslední slova byla: „Budu se smát hořkým smíchem.“

Když v roce 1931 vykopali komunisti Gogolův hrob v Donském klášteře, jeden ze sovětských kritiků mu ustřihl kus látky ze saka, aby si do ní nechal svázat svůj výtisk Mrtvých duší. Tomu se říká dialektický materialismus.

Žádné komentáře: