Jde o název knihy od Stendhala, kterou jsem před nějakým časem zakoupil v salátovém vydání z roku 1907 a včera po ní sáhl. Určitě by se líbila jedné mé kamarádce, co nedávno psala stať o krásnu, schválně jestli se ozve:-) Zkusím šetřit slovy a přejít k tomu, o co jsem se chtěl podělit. V první části v bodě IX. píše Stendhal o pravidlu poměrné míry pozornosti. Je o divošském sochaři, který se trápí nad svým dílem a „zpozoruje náhle postavu Rozumu, jež ukazujíc prstem na sochu zhruba navrženou, k němu dí: "Divák může obrátiti na dílo tvé pouze určitou míru pozornosti. Uč se šetřiti."“
Pokud jste obrátili kousíček své pozornosti k tomuto článku, končím, šetřím, nashledanou v jiném článku. Odcházím do zaměstnání.
Paplí je matka...
před 5 lety
1 komentář:
Nechať za mě raději promluví klasik:
"Ten problém je neřešitelný. Tělo je s mozkem propojeno. Krása jde ruku v ruce s hloupostí. Seděla tam a zírala do ohně stejně, jako zírala na tu rozbitou konvičku na hořčici. Nehledě na to, že bránil neslušnost, Jákob teď pochyboval, jestli se mu ve skutečnosti líbí. Zprudka se navrátil k mužské společnosti, k uzavřeným pokojům a dílům klasiků; a byl hotov se hněvivě obořit na kohokoli, kdo tenhle život utvářel. (...) Nestárneme a neumíráme kvůli katastrofám, vraždám, úmrtím či nemocem; ale kvůli tomu, jak se lidé dívají a smějí a vybíhají po schůdkách omnibusu. Hloupé ženě však poslouží jakákoli záminka. Řekl jí, že ho bolí hlava. Ale když se na něj podívala, němě, napůl se dohadovala a napůl chápala, možná se omlouvala, nicméně říkala jako on NEMŮŽU ZA TO, vzpřímená, a krásná svým tělem, s tváří jako lastura v obalu, pak zjistil, že klausura a klasici jsou dočista k ničemu. Ten problém je neřešitelný."
Virginia Woolfová, Jákobův pokoj
Myslím, že takhle nějak se to vážně děje, co myslíš, Honzo?
Okomentovat