Má zpětná zrcátka

Pro řízení automobilu jsou důležitá zpětná zrcátka. Stejně důležitá jsou zpětná zrcátka i při tvoření názoru. Snažím se do nich občas nahlédnout, ale zase nezírat do nich přes moc, abych viděl na cestu. Snažím se poslouchat odlišné názory. A nezavírat oči. Naskytnou se mi pak pohledy mnohdy protichůdné. To, co jsem před chvílí viděl jasně, vidím ve zpětném zrcátku obráceně. Občas sem s nějakým tím názorem, který plně nesdílím, ale jenž mi pomáhá dotvořit si ten můj, podělím. Dnes přináším hned dva: jeden jsem zaslechl v rozhlase – karikatury Mohamedy jsou vlastně jen zakrývacím manévrem iránského prezidenta Mahmúda Ahmadínežáda, který manipuluje muslimy na celém Blízkém Východě, aby odvedl pozornost od své vnitřní a zbrojní politiky. To druhé zrcátko je řeč pronesená Haroldem Pinterem při přejímaní Nobelovy ceny za literaturu v prosinci 2005. Pinter zastává pro mnohé z nás jistě nepochopitelné politické postoje, má k tomu ale důvody, a to z osobní zkušenosti (tedy nepřežvýkává jen to, co si my přečteme v novinách) – za všechny snad jen jeho obranný vztah k Fidelu Castrovi či Slobodanu Miloševičovi. Jeden americký novinář označil udělení Nobelovy ceny tomuto britskému dramatikovi za šťouch „evropských pseudointelektuálů“ za změnu režimu v Iráku. Pinter ve své nahrané řeči, ve které mluvil velice těžce, neboť trpí rakovinou hrtanu, prohlásil, že je důležité rozbít zrcadlo, aby se za ním našla pravda. Děkuji, ale já si zachovám svůj systém zpětných zrcátek bez automatického stmívání a dešťového senzoru, abych viděl oslnivé věci oslnivě a deštivé deštivě.

Harold Pinter - National Portrait Gallery